Zkouška ohybem kovových materiálů podle ISO 7438
Zkouška ohybem podle ISO 7438 patří ke standardizovaným metodám pro stanovení ohybových vlastností kovových materiálů. Umožňuje hodnocení pevnosti v ohybu a tuhosti materiálu.
Zkouška ohybem kovových materiálů se provádí tříbodovým zatěžováním, při kterém zkušební těleso spočívá symetricky na dvou podpěrách a tlačným trnem působícím kolmou silou se vyvozuje ohybové napětí až do maxima.
Normy Vzorky & úhel ohybu Provedení zkoušky Charakteristické hodnoty Zkušební stroje Často kladené dotazy
Další normy pro zkoušení kovových materiálů ohybem
- ISO 8491: Kovové materiály – Trubky (plné) – Zkouška ohybem
- ASTM A370: Technická norma a definování mechanického zkoušení výrobků z oceli
- ASTM E190: Technická norma definující standardizovanou metodu řízeného ohybu pro zkoušku tažnosti svarů
- ASTM E290: Technická norma definující standardizovanou metodu pro zkoušky ohybem ke stanovení tažnosti
Zkušební tělesa a úhly ohybu pro zkoušku ohybem kovových materiálů
Zkušební těleso může mít kruhový, čtvercový, obdélníkový nebo mnohoúhelníkový průřez a je plasticky deformováno až do dosažení určitého úhlu průhybu:
- Definovaný úhel ohybu (např. 90°)
- Úhel ohybu 180°, ramena vzorku jsou navzájem rovnoběžná a v pevné vzdálenosti
- Úhel ohybu 180°, ramena vzorku leží přímo proti sobě
Pokud je požadovaný úhel ohybu 180°, lze vzorek následně stlačit pomocí lisovacích desek.
Provedení zkoušky
Působením síly ohybového trnu se vzorek plasticky deformuje a ohýbá. Kontaktní plocha zkušební tyče pod trnem je stlačována, protilehlá plocha vzorku je natahována. Při zkoušce ohybem tedy dochází k namáhání v tahu na jedné straně vzorku a k namáhání v tlaku na opačné straně vzorku.
Vzhledem k průřezu vzorku je největší napětí na jeho povrchové části a tady také nejčastěji vzniká porušení. Toto maximální napětí se také označuje jako pevnost v ohybu. Po dosažení meze kluzu dochází k výrazné plastické deformaci.
Ve srovnání se zkouškou tahem nebo tlakem nedochází při zkoušce ohybem k homogennímu rozložení napětí v průřezu zkušebního tělesa. Ve zkušebním tělese působí stejnou měrou tahová i tlaková napětí. Proto se na materiál při zkoušce ohybem často vztahují jiná mezní napětí než při zkoušce tahem nebo tlakem.
Zkouška ohybem se obvykle provádí při teplotě okolí.
Charakteristické hodnoty zkoušky ohybem podle ISO 7438
Charakteristické hodnoty materiálu získané zkouškou ohybem podle normy ISO 7438 zahrnují maximální ohybové napětí, průběh deformace, lomovou pevnost a odolnost materiálu. Výsledky zkoušek poskytují důležité informace o pevnosti v ohybu a chování materiálu při ohybovém zatěžování.
Poznejte výhody špičkového softwaru pro oblast zkoušení materiálů
Zkušební software testXpert ZwickRoell jinými slovy znamená:
- Snadná obsluha: Začněte hned zkoušet a staňte se jednoduše expertem při zachování maximální bezpečnosti.
- Spolehlivé a efektivní zkoušení: Poznejte výhody spolehlivých výsledků zkoušek a maximální efektivity práce.
- Flexibilní integrace: testXpert znamená optimální řešení pro všechny vaše aplikace a procesy – jednoduše řečeno: pro vaši efektivnější práci
- Koncepce budoucnosti: Zkušební software pro celý životní cyklus zkušebního stroje připravený pro vaše budoucí testovací úlohy.
Často kladené dotazy
Zkouška ohybem podle normy ISO 7438 poskytuje charakteristické hodnoty materiálu, jako jsou maximální napětí v ohybu, deformační charakteristiky, lomová pevnost a odolnost materiálu.
Tuhost v ohybu, známá také jako modul pružnosti v ohybu, je charakteristická hodnota tuhosti materiálu/vzorku při zatížení ohybem. Udává schopnost materiálu odolávat ohybovému namáhání a udržovat svůj tvar.
Ohybová pevnost materiálu (vzorku) se vypočítá z údajů získaných při zkoušce ohybem: Ohybová tuhost = Napětí v ohybu / Deformace v ohybu
Pevnost v ohybu, známá také jako maximální nebo lomové napětí v ohybu, udává maximální zatížení, které materiál/vzorek vydrží při zatížení ohybem.
Napětí se udává v MPa (megaPascal).
Ohybová pevnost materiálu (vzorku) se vypočítá z údajů získaných při zkoušce ohybem: Pevnost v ohybu = maximální ohybová síla / počáteční průřezový modul