Instrumentovaná vnikací zkouška podle ISO 14577
Pro určení tvrdosti a dalších parametrů materiálu se používá instrumentovaná vnikací metoda. Výsledkem této zkoušky je diagram zatížení-hloubka vtisku v průběhu celého zkušebního cyklu. Analýzou této křivky v několika bodech lze pomocí této zkoušky stanovit některé významné mechanické vlastnosti materiálů. Tato metoda pokrývá široký rozsah měření tvrdosti od termoplastických fólií až po velmi tvrdé kovy, což umožňuje lepší srovnání chování materiálů.
Vlastnosti materiálů
Indentační diagram, křivka síla-hloubka vtisku a různé sekvence procesu zatěžování umožňují komplexnější popis mechanických vlastností materiálu, který zahrnuje:
- Plastický a elastický podíl vnikací energie
- Tvrdost podle Martense HM
- Objemovou tvrdost HMs
- Vnikací tvrdost HiT
- Modul elastického vniknutí EiT
- Krípové chování
- Krípovou relaxaci
Výhody instrumentované vnikací zkoušky
- Může být použita pro všechny druhy materiálů.
- Možnost automatizace.
- Použití při kontrole výroby.
- Měření tvrdosti z elastické a plastické deformace.
- Hodnota tvrdosti nezávislá na zkušebním zatížení pro hloubku vtisku ≥ 10 μm.
- Diagram síla-hloubka vtisku poskytuje další informace o materiálu.
- Lze stanovit další charakteristiky týkající se mechanického chování materiálu (relaxace, kríp materiálu, elastická a plastická část energie vtisku, plastická tvrdost, modul elastického vniknutí).
Nevýhody instrumentované vnikací zkoušky
- Malá oblast, kde se provádí vtisk, klade zvýšené nároky na kvalitu povrchu vzorku (hloubka vtisku ≥ 20 μm – střední drsnost povrchu).
- Náchylnost na vibrace, zejména v rozsahu vtisku h < 15 µm.
- Možnost vzniku chyby způsobené pružným nebo celkovým posunem vzorku a součástí během působení síly při zkušebním cyklu.
- Citlivost měření na odchylky tvaru indentoru, zejména hrotu.
